Jdi na obsah Jdi na menu
 


Amorův dar

25. 1. 2011

Algevra, Portugalsko. Červenec 199…
Sofie byla smutná.
Seděla na židličce, nohu přehozenou přes nohu, loket opřený o stehno a hlavu o ruku a svýma velkýma tajemnýma očima se dívala kamsi do dálky, za hlavu své přítelkyně, za smějící se zamilovaný pár, sedící u vedlejšího kavárenského stolku, za modrý, zdobně ukovaný železný plot kolem zahrádky i za porost vonících kvetoucích magnolií a štíhlých, zelených pomerančovníků. Vypadalo to, že není duchem zcela přítomná, že nevnímá ani nádherný, voňavý letní večer, doprovázený západem sluncem mezi mořské vlny a svěžím, chladivým větrem od moře, čechrajícím ji vlasy a vonícím solí, ani šálek capuccina před ni na bílém stolku a ani svou kamarádku Lauru.
Laura ji jemně pohladila jemnou, pěstěnou ručkou po zápěstí.
„Copak ti je, Sofi?“ zeptala se. „Něco tě trápí? Máš za sebou krásný den: koupání v moři, opalování na pláži, procházka po okolí. Vždyť máš přece dovolenou, tak zapomeň na starosti a užívej si života.“
Sofie je jemně, smutně usmála.
„Jsi hodná, Laurinko. Máš samozřejmě pravdu, měla bych si užívat. Ale asi si nevážím toho krásného, co tu všude kolem nás je. Musím pořád myslet na práci.“
„Ale proč?“ divila se Laura a usrkla svého puškina. „Vždyť se ti přece daří. Vydala jsi dvě knihy, dva úspěšné romány, které se dobře prodávaly a i čtenářský ohlas byl slušný. To se ti tak nedaří nová kniha?“
„Ale tak…, daří, svým způsobem. Daří se natolik slušně, že by z něj mohla být podobná kniha, jako ty předchozí dvě.“
„Tak potom nerozumím, proč se trápíš?“
Sofie si povzdechla. „Protože už nechci psát tuctové erotické knížky, plná klišovitých scén a falešné romantiky. Když jsem začala psát první knihu, tak jsem všemu, co jsem napsala, věřila. Teď už tomu nevěřím,
připadá mi, že by to bylo opakování toho, co už bylo napsáno. A jestliže
nevěřím já, tak jak tomu může věřit čtenář?“
„Tak to zkus jinak. Nebo zkus psát o něčem jiném. Jiný žánr.“
„Ale to zase já nechci. Já chci psát o lásce a o sexu, protože tyhle věci jsou pro mě nejdůležitější v životě. Ale chtěla bych, aby v mých knihách byla skutečná vášeň, skutečné vzrušení, pocit skutečného hlubokého citu, skutečné lásky, skutečného prožitku milování. Vše co jsem doposud napsala, byla pouze nápodoba.“
Sofie se na Lauru smutné usmála a pak se znovu smutně zahleděla směrem k malebné secesní budově kavárny.
Laura si svoji kamarádku prohlédla a znovu musela užasnout, jak je Sofie nádherná. To byl právě rozdíl mezi oběma dívkami: Laura byla krásná a sexy. S její štíhlou, na správných místech zaoblenou postavou, dlouhýma nohama, plnými, krásně tvarovanými ňadry a zejména polodlouhými, zlatě světlými vlasy, které začínaly jako rovné, kolem ramen se mírně vlnily a na slunci se leskly jako tekuté stříbro, průzračnýma, křišťálově šedomodrýma očima a vyzývavým, mírně šelmovským úsměvem přitahovala muže (a občas i ženy) jako nic a mohla mít každého, na koho si ukázala. Ale Sofie… u Sofie bylo slova jako krása a přitažlivost příliš slabá.
Sofia byla nádherná. Byla oduševnělá. Byla smyslná. Svoji postavou si štíhlostí a smyslností nějak nezadala s Laurinou, byla jen malinko vyšší a malinko méně zaoblená. Její dlouhé, štíhlé, opálené nohy, nyní přehozené jedna přes druhou a až na krátkou bílou minisukni a řemínkové sandály nahé byly tak krásně tvarované, že připomínaly spíše sochařské umělecké dílo. Jemná pleť vyzývala k doteku a štíhlý pas k obejmutí. Ňadra sice o něco menší než Laurina, byla však rozkošná a přímo vyzývající k pohlazení, či obemknutí. O to víc, že byla nyní zakryta jen horním dílem plavek. Vlasy, jejichž barvu někteří lidé označovali za světle hnědou a někteří na tmavě, nebo také špinavě blond, dosahovaly v dlouhých, bohatých vodopádech téměř až k pasu. Ale to, co ji nejvíce odlišovalo od jiných krásných dívek byl její obličej. Jemný, srdcovitě tvarovaný, krásně souměrný, s velkýma, hlubokýma, smaragdově zelenýma očima, které spolu s jemně vysedlými lícními kostmi dodával Sofii hluboký, přemýšlivý, smyslný výraz. Byly to oči básnířky, oči umělkyně.
Sofie byla prostě nádherná. Muži se do ní zamilovávali na potkání. S Larou se chtěli na potkání vyspat.
Laura vzala svou kamarádku za ruku a pohladila ji po vlasech. „Tak na to nemysli, Sofi. Jsme tu přece na prázdninách. Je léto a všude kolem je tolik nádherných lidí a věcí. Nemysli teď na to, budeme to řešit až po dovolené, ano?“
Sofie se usmála. „Máš pravdu, Lauro. Měla bych si to tu začít užívat.“
„To tedy ano,“ odpověděla Laura. „Potřebovala bys rozptýlení.A já vím, co tě určitě spolehlivě rozptýlí…“ V Lauřiných očích zasvítili šelmovské plamínky.
Sofie si kamarádku okamžik nejistě prohlížela, než ji to došlo.
„Ale ne, to ne,“ zasmála se. „Na to dneska opravdu nemám náladu.“
Laura s předstíraným pochopením pokrčila rameny. „No, když nemáš, tak nemáš.“ Rychle vstala. „Musím si odskočit.“ Sofie se za ní dívala, jak houpavou chůzí míří do kavárny.
Laura Sofii znala. A věděla, že její řeči o tom, že nemá náladu se nemusí brát vážně. Věděla, jak se ji o tu náladu postarat. Jenomže když vstoupila do stinné kavárenské místnosti, vydechla zklamáním. V kavárně bohužel momentálně nebyl vhodný objekt. U stolku sedělo několik místních starousedlíků, obtloustlých mužů středního věku, dva staříčci hrající šachy, jeden starší manželský pár… a to bylo všechno. Zdálo se, že tady žádný objekt pro Sofiino rozptýlení dnes večer nenajde. Otočila se k odchodu… a prudce narazila do člověka, který se právě snažil vstoupit dovnitř. Na zemi skončily značkové sluneční brýle, zřejmě vypadlé z kapsičky u košile. Sklonila se k nim, aby je dotyčnému podala…a málem do něj narazila znovu. Do NĚJ, neboť příchozí byl bezpochyby muž. Oba od sebe překvapeně odskočili a zasmáli.
„Omlouvám se,“ usmála se Laura svým obvyklým lišáckým úsměvem. „Málem jsem vás porazila.“
Muž se usmál. Bylo mu kolem třiceti, měl štíhlou, ale vypracovanou postavu, černé vlasy a tmavé oči. Laura si všimla, že se mu pod porozepnutou havajskou košilí s krátkým rukávem rýsují svaly.
„To je v pořádku, byla to moje chyba…“ usmál se. Přitom projel Lauru pohledem od hlavy k patě. Laura se mírně zhoupla v bocích a usmála se, tentokrát vřele a svůdně. Podala mu brýle, a když je od ní převzal, dotkl se její ruky.
„Jmenuji se Marco,“ představil se.
„Laura,“ podala mu ruku. Marco ji vzal a jemně ji zvedl ke rtům. Laura cítila, jak ji projelo tělem příjemné mravenčení. Měla pocit, že našla toho pravého.
„Smím vás pozvat na skleničku?“ zeptal se. Při tom ji to málo, co na sobě měla, svlékal pohledem.
„Víte, moc ráda bych přijala,“ odpověděla Laura a naklonila se blíž k němu. Pěkně voněl. „Ale nejsem tu sama. Mám tu kamarádku – a ta je moc smutná.“ Ukázala prstem směrem k Sofiímu stolku. Sofie, která to všechna pozorovala, se decentně zahihňala a schovala na chvilku obličej v dlani. Ta Laura!
„Ačkoliv,“ doplnila Laura s tváří pár centimetrů od jeho obličeje a přejela mu prstem po odhalené hrudi. „Možná, že jste vy ten pravý, kdo by ji mohl rozptýlit…“

* * *
Když se přesunuli do domku na pláži, který měli dívky pronajatý, byla již tma. Prosklenou stěnou obýváků, vybaveného stolkem, pohovkou a dvěma křesly jež otevírala výhled na moře, nahlížel do místnosti měsíc v úplňku, postříbřující mořskou hladinu bledým, melancholickým světlem.
Už když šli po pláži k domku, držíce se kolem pasu -Marco uprostřed a každá dívka z jiné strany- vychutnávala si Sofie, které se hodně zlepšila nálada, tu jemnou krásu postříbřené pláže – a jemné Marcovo hlazení po zádech a zadečku. Teď se nemohla dočkat, že si dosyta užije obojího.
Původně si myslela, že se pomilují přímo v měsíčním světle, ale nakonec se přece jen rozhodla zapálit alespoň svíčky. Zatímco zapalovala velké vonné svíce na stolku, Laura s Marcem se objali a začali se věnovat jeden druhému. Laura mu ovinula ruce kolem krku, ucítila jeho paže na svém pasu a když se políbili, ucítila, jak klesají na její zadeček. Laskal ji jazykem hluboko v ústech, přejížděl jím její patro a zoubky, nedočkavě hledal její a když ho našel, začali si hebce hrát. Jeho ruce začali jemně sjížděli po jejím zadečku na hladkou, sametovou kůži stehen a pak se pomalu vraceli. Tentokrát ale zamířili pod minisukni. Náhle ucítil, jak se mu pod košili dere drobná ručka a přejíždí po teplé kůži na hrudi. Marco ji k sobě přitisknul, jeho rozevřené rty se prudce přisály k jejím.
Sofie k nim pomalu, tiše přistoupila. Laura ji zaregistrovala a mírně od Marca poodstoupila, aby uvolnila Sofii místo. Marco ji objal levou rukou kolem pasu, přitisknul ji k sobě. Jejich rty se do sebe zaklesly, oba byly už rozvášnění, on mazlením a ona pohledem, a tak se hned líbali vášnivě a nespoutaně. Sofie cítila v ústech ten mrštný jazyk, snažila se mu odpovídat a současně se jím nechala unášet. Stejně jako Laura, i ona cítila ruku na svém zadečku, pod svou sukní. Hladila Marca po vlasech a po zádech.
Laura nezahálela a laskala a líbala Marca na krk, jazykem jej dráždila na uchu a při tom pomalu rozepínala knoflíky jeho košile. Shora dolů. Sofie, jazykem zkoumající Marcova ústa, ji začala pomáhat z druhé strany.
Marco cítil, jak se mu točí hlava. Obě dívky decentně, krásně voněly. Laura po pomerančích, Sofie ibiškem a jasmínem. Obě vůně splývaly a způsobovaly mu závrať. Cítil teplo jejích polonahých těl. Ty nádherné, štíhlé, sexy kočičky ho společně svlékají, líbají ho, můžou se přetrhnout, jak ho chtějí. Tušil, že tohle bude výjimečná noc, noc, na jakou do smrti nezapomene.
Ani nevěděl jak, ale košile byla rozepnutá. Sofie mu ji s úsměvem stahovala z ramen, zatímco Laura se oddálila a přistoupila k němu zezadu, odkud pomohla Sofii s košilí. Marco užasle zíral na tu zelenookou krásku, na kterou se teď mohl plně soustředit. Přiváděla ho k úžasu. Bylo na ni něco… magického.
Přitiskl ji k sobě, líbal ji jako smyslů zbavený. Zdálo se, že se jeho rtů a jazyka nemůže nabažit. Její ruce se rozběhly po jeho tělem, dotýkaly se jeho hrudi, břicha, boků. Zdálo se, že ho elektrizují. Vracel ji je stejným způsobem. Hladili ji záda, ramena, konečky prstů zkoumal boky, dlaněmi překrýval bříško…a její ňadra, která se mu přes horní díl plavek tak krásně vešly do ruky. Ucítil na zádech další pár rukou, který pomalu přecházel dopředu na jeho břicho. Strašně ho to vzrušilo. Nebylo to ale nic proti tomu, když se k němu přitisklo celé tělo, když pochopil, že ty ostré doteky na zádech jsou Lauřiny ňadra se vztyčenými bradavkami. Laura se k němu tiskla zezadu, objímala ho, rukama mu hladila hruď a líbala jemně ramena a krk. Jeho tělo se ji líbilo. Marco se ji pokusil alespoň rukou dotknout, pohladit ji, odměnit ji za to laskání. Dotkl se dlaní jejího stehna, jel výš, na zadeček - zcela holý. Laura byla úplně nahá.
Nemohl však tento fakt plně vstřebat, protože před ním stojící Sofie je líbala a hladila příliš vášnivě a náruživě. Soustředil se na ni. Zlíbal ji rychlými, jemnými polibky tváře, čelo, nos a oční víčka. Začal ji líbat pod ouško, pak ho vzal jemně do rtů a laskal jazykem. Sofie přivřela oči slastí a kousla se do rtů. Marco slabě zavzdychal, když ucítil, že mu Lauřiny prsty začaly mnout a dráždit bradavky. O to náruživěji líbal Sofii na krk. Dívka se zavřenýma očima zaklonila hlavu a užívala si jeho doteky. Jeho jazyk nevynechal jediné místečko na jejím těle. Horní díl plavek ji náhle povolil a přestal věznit její prsa. Věděla, nebo spíš tušila, že ho rozepnuly a někam odhodily jeho ruce. Měla překrásná prsa, Marco si vychutnával jejich dotyky na své hrudi. Na zádech cítil Lauřiny- cítil se v ráji.
Když vzal poprvé do úst její bradavku, Sofie slabě zasténala a zaryla mu nehty do kůže. Jemně držel tu malou rozinku mezi rty a kroužil jazykem kolem ní. Postupně zrychloval.Cítil, jak Lauřin jazyk brázdí jeho záda, laská ho jemně nad pasem. Mnul Sofiinu bradavku jazykem, jemně sál, zatímco mu Laura rozepínala knoflík u kalhot. Když bral do pusy její druhé ňadro, současně ji nedočkavě, třesoucíma se rukama ji stahoval minisukni.
Sofie, hluboce zakloněná, cítila rozkoš z jeho něžností, cítila hroty svých ňader v jeho teplých, vlhkých ústech. Rozkoš ji zahlcovala všechny smysly, přesto si uvědomovala, jak její nahá kamarádka stahuje z Marca kalhoty i se spodním prádlem. Cítila, jak se jeho prsty zaklesávají za její kalhotky. Pak prudce vsál její bradavku a slast ji odnesla někam pryč. Ani nevěděla jak, ale najednou byly nazí všichni tři.
Laura se postavila vedle něj a pohladila mu dlaní bok. Napřímil se. Obě dívky se na sebe usmály- něžně a spiklenecky. Pak se Sofie sklonila k Marcovu tělu, vysunula jazyk a jeho špičkou začala hladit jeho kůži na hrudi. Laura podobně laskala jeho levé rameno. Obě postupně klesaly níž., zkoumaly jeho kůži, snažily se nic nevynechat. Každá si vybrala jednu bradavku – Laura levou, Sofie pravou. Lízaly je, líbaly, sály, objímaly rty. Zatímco Laura po tvé své jazykem rychle a prudce rejdila, Sofie ji jemně, pomalu lízala. Marco byl na vrcholu blaha. Něco takového ještě nezažil. Hladil obě dívky po zádech a po vlasech. Trvalo to celou věčnost, než se jedna s dívek rozhodla jít dál. Byla to Sofie, která pokračovala svým jazykem na jeho vypracované břicho, až na hranici chloupků kolem jeho mužství, Laura se ještě chvilku věnovala jeho bradavce.
Sofie zahlcovala kůži na hranici jeho ochlupení drobnými, jemnými,něžnými polibky, při čemž několikrát bradou zavadila o jeho ztopořenou chloubu. Pokaždé se zachvěl. Jeho mužství se jí líbilo. Bylo mohutné, tvrdé jako kámen, při představě, jak do ní proniká ji tekly po stehnech pramínky milostné šťávy. Jemně po něm přejela konečkem prstu. Marco slabě zavzdychal.Klekla si před něho a hladila ho prstem, nahoru, dolů. Marco viděl rozmazaně, nevěděl co má vnímat dřív, jestli Lauřin jazyk na bradavce, nebo Sofii prsty na své chloubě. Náhle Sofie vyměnila prst za jazyk a pomalu přejela ten mužský klenot do kořene po koneček. Pomalu, smyslně, s chutí, olízla ho jako zmrzlinu. Marco zasténal. Sofie to opakovala. Tak ráda cítila mužský nástroj ve svých ústech, milovala jeho hebkost, jeho chuť, cítila se moc sexy, když muž díky ni sténal rozkoší. Což taky Marco dělal, i když zatím potichu a jemně. Vzala ho jemně do ruky a lízala ho ze všech stran. Chutnal ji. Marco ji se zavřenýma očima začal hladit ve vlasech. Laura si postupně klekala, opouštěla jeho bradavku a laskala jeho břicho. Klekla si vedle Sofie a usmála se na ni. Sofie na ni pohlédla, ale úsměv ji opětovat nemohla, protože právě brala Marcovu chloubu do úst. Marco zasténal nahlas, pravidelně vzdychal. Sofie pomalinku polykala jeho nástroj až téměř do krku a zase ji vypouštěla. Při tom ji pevně svírala ve svých rtech. Byl z toho v sedmém nebi. Laura pozorovala svou nádhernou kamarádku, a z toho pohledu cítila silné vzrušené vibrace ve svém podbříšku. Byla tak překrásná, když nahá klečela s chutí dělala Marcovi dobře. Laura věděla, že Sofii chce! Věděla to už dlouho, ale měla strach to dát najevo. Jsou přece kamarádky od dětství. Teď ale nemohla odolat. Alespoň přiblížila ruku k ní a pohladila ji jemně po vlasech. Tak hebkých, tak hustých, tak příjemných… Těžko říct, jestli to Sofie vůbec vnímala, jak zaujatě a vášnivě Marca kouřila, ale Laura si na víc netroufla.
Sofie postupně, v pravidelném rytmu zrychlovala. Přitom udělala místo Lauře. Ta začala jemně dráždit jazykem kořen jeho penisu, zatímco Sofie se soustředila na ten hebký, sametový žalud. Držela ho v ústech a dráždila jazykem. Laura jemně jazykem zkoumala Marcovo ochlupení a kouličky.
Marco myslel, že slastí umře. Nohy se mu třásly a nahlas pravidelně sténal, což nikdy před tím při sexu nedělal. Dvě krásné nahé dívky dráždí a kouří jeho mužství… o něčem takovém se mu ani nesnilo.
„Ooooh, kočičky…!“ zaskučel hrdelně.
Sofie se pobaveně podívala na svou kamarádku. Pak se obě vyměnili. Laura si vzala na starost vrcholek jeho nádhery a Sofie se s chutí pustila do spodních partií. Jazykem hladila kořen jeho kůlu, zvrásněnou kůži jeho váčku, hebce brala do úst jeho kouličky.
„Proboha..!“ heknul Marco. „Jestli toho nenecháte, tak vás obě postříkám!“
„Hmm,“ olízla si Laura ze rtů kapku jeho milostných šťáv. „To by byla škoda. Teď…!“
Obě dívky se postavily. Marco je objal. Jeho chlouba byla připravena, naléhavě to chtěl, ale nevěděl, kterou si z těch dokonalých krasavic má vybrat. Nakonec mu to Laura usnadnil.
„Mě ne,“ zakroutila hlavou. „Dneska máš rozptylovat Sofii…“
Sofie se na ni vděčně usmála. Pak vzala vyjeveného Marca za ruku a vedla ho k pohovce. Laura se šla pohodlně usadit do křesla naproti, aby měla na oba dobrý výhled.
Sofie dovedla svého samečka až k pohovce a se svůdným úsměvem se na ni napůl posadila, napůl položila. Marco si prohlížel její dokonalé tělo, ozářené slabým světlem svící a měsíce. Jemně vzal do rukou její nožku a zvedl si ji ke rtům. Zasypával ji polibky a postupoval výš, přes prstíky, nárt, kotníčky… Sofie se zavřenýma očima zaklonila hlavu. Vychutnávala si laskání na lýtku, cestu Marcových rtů a jazyka na koleno, na stehno. Vzrušeně zaregistrovala, že ji Marco jemně roztahuje stehna od sebe a líbá ji na hebkou kůži její vnitřní strany.
Laura seděla jako uhranutá. Také ona se nemohla nabažit pohledu na Sofiino tělo, na to, jak se kroutí vzrušením pod Marcovými dotyky, přivádějícím ho do varu. Její ruka instinktivně zamířila mezi stehna. Pohladila se po svém poštěváčku… Vibrace rozkoše ji celou prohnuly.
Marcovi polibky se blíži k Sofiině sametové, vlhké mušličce, zdobené úzkým proužkem zlatavých chloupků. Cítil její vůni a vnímal vlhkost. A když se ji poprvé dotknul jazykem…
„Aaaaach!“ vykřikla Sofie.Instinktivně si opřela nohy o Marcova ramena a záda. Pevně ho sevřela a uvěznila. Marco kroužil jazykem kolem její třešinky a střídavě hladil závojíčky. Byla tak sladká…
„Aaaach! Aaach!... Nepřestávej! Aaaach! Ooooch!“ Sofie se svíjela, obličeji ji zčervenal a skrčil se rozkoší, ruka hladila a čechrala Marcovi vlasy. Její sténání se prolnulo s Lauřiným.
Laura seděla v křesle, nohy široce roztažené a opřené o boční opěradla, ruka se míhala v její vyholené mušličce. Sténala a křičela, střídavě zavírala oči, střídavě se snažila dívat na pár na pohovce. Věděla, že to moc dlouho nevydrží.
Dvojité dívčí sténání zaplňovalo vzduch. Marco se činil, lízal a hladil Sofiinu mušličku, kroužil jazykem, rejdil nahoru a dolů, postupně zrychloval. Za chvilku po poštěváčku rejdil jazykem jako šílený, do dírky vsunoval jemně prst a Sofie mu odpovídala sténáním, vlněním těla a kroucením… „Aaach!... Hmmm!....Aaaach!....Miláčku….to je ono….! Aaaach, už buduuuu….!“ Těžko říct, jak dlouho to trvalo, ale Sofiino bříško se začalo náhle rychle, rytmicky pohybovat, její dech přešel v rytmické, stupňující se hekání a pak…
…Sofii svět pod víčky vybuchnul do tisíce nádherných, barevných obrazců. Bylo to jako ohňostroj, zahlcující všechny její smysly. Reálný svět někam zmizel, takže si ani neuvědomovala, že křičí a její tělo se vypíná do oblouku.
Laura se donutila přestat se dráždit a pozorovala Sofiin orgasmus. Byla tak nádherná. Laura tu dívku milovala. Pocítila odněkud z nitra záchvěv smutku.
Pokračování příště.
Sofie se vzpamatovala z prvního orgasmu a její tělo ani duše ještě zdaleka neměly dost. Popadla Marca a přitáhla si jeho tvář ke své. Brutálně a divoce jej políbila. Rty, rozevřené tak, že je bolela čelist, se do sebe vsály a jazyky se přímo zbláznily.
„Bože, já tě chci!“ řekla Sofie chraplavě. „Chci tě v sobě, ty můj hřebečku!“
Marco na nic nečekal a položil si Sofii celým tělem na pohovku. Současněji nedočkavě kleknul mezi její stehna. Strašně to chtěl! Strašně moc, takovou touhu snad nikdy nepocítil. Všichni, Marco, Sofie i Laura věděli co teď přijde. A nemohli se dočkat.
Když Sofie ucítila, jak do ní Marco pomalu vniká, volala jeho jméno a oslovovala ho „miláčku!“ Ta nádherná chlouba ji plnila její nitro, cítila ji postupně celým tělem, až ji vyplnila celou. Oba zároveň, Marco i Sofie, vykřikli rozkoší, když Marco dorazil až nakonec. Začal se pohybovat. Nejdřív pomalu. Sofie zařičela jako podrážděná, raněná kočka, chtěla ho popohnat, aby si pospíšil a zvýšil tempo, on vykřesal ze sebe poslední zbytky vůle a projížděl ji pomalými, táhlými pohyby. Při tom ještě kroutil pánví do stran. Při každém pohybu Sofie zasténala. Objala Marca rukama kolem ramen a zaryla mu nehty do kůži. Současně mu obtočila nohy kolem beder a uvěznila ho v sobě. Když Marco ucítil, že se její krásné, štíhlé nohy spojují na jeho zadnici, poslední záchvěvy vůle a rozumu ho málem opustily. Stejně ale dokázal zrychlovat své milování postupně. Dovnitř, ven, dovnitř, ven…Jeho chlouba se téměř celá vysunula ze Sofiini mušličky, leskla se její vlhkostí a pak se do ní znovu ponořila. Sofie cítila, jak se ta mohutná kláda tře o stěny její jeskyňky, jak ji postupně zaplňuje a zase vyprazdňuje, při každém pohybu cítila nádherné vibrace, putující celým tělem, čím dál silnější a intenzivnější. Jako vždy, když se s někým milovala, měla pocit, že se zblázní.
Pozorujíc jejich milování, začala se Laura znovu hladit. Jednou rukou pečovala o svou vyholenou mušličku, druhou hledala a hladila své prsa. Jemně brala bradavku mezi prsty a mačkala ji. Její vzdychání rychle nabíralo na intenzitě.
„Počkej…! Počkej!“ vyhrkla náhle Sofie. „Chci si tě osedlat, hřebečku.“
Marco se bez odporu, i když na malém gauči s mírnými obtížemi, nechal položil na záda. Sofie se nad ním vítězně vzedmula, opřela se rukama o jeho hruď, přejela ji dlaněmi, na tváři triumfální úsměv. Pohodila hlavou jako divoká klisna, mírnými pohyby dopředu dozadu i do stran, při kterých Marco málem zešílel, se pohodlně usadila.a pak na něm začala prudce jezdit. Byla divoká a nemilosrdná, žádné postupní zvykání si, začala se rovnou prudce pohybovat dopředu dozadu, rychlostí pístu. Marco zařval slastí a popadl ji za ňadra. Ona, štíhlá, rovná a hrdá, sténala a křičela rozkoší, zcela nepravidelně a neartikulovaně. Plácal ji po zadečku, mačkal ji prsa rukama přejížděli po těle, hruď, bříško, boky, stehna. Omámená rozkoší si Sofie zajížděla rukama do vlasů, čechrala si je a cuchala.
K jejich společnému sténání se přidala Lauřin hlas. Sofie se na něj podívala, a zjistila, že její kamarádka pololeží, polosedí v křesle, nohy roztažené, jakoby neměla klouby, zavřené oči a tvář zvrásněnou obrovskou rozkoší. Její prstíky prudce kmitali přes její mušličku, kterou jim jakoby nabízela. Laura byla na krajíčku. Ten pohled Sofii neuvěřitelně vzrušil! Nikdy necítila vzrušení z pohledu na svou kamarádku z dětství (i když se jí ženy líbily), ale teď neměla čas ani chuť o tom přemýšlet.
„Už budu! Už budu!... To už se nedá vydržet!!“ zařval Marco
„Jooo…! Tak buuuuď…!“ odpověděla Sofie zkresleným hlasem. Nebyla schopna správně artikulovat.
V té chvíli se Laura rozkřičela. Jako posedlá, zakloněná, prohnutá křičela do světa svou extázi a svíjela se v orgastické křeči.
Ten pohled ze Sofie vyhnal poslední zbytky vůle. Instinktivně zaryla nehty do Marcova těla, zapřela se, zaklonila, zavřela oči … Svět zmizel. Zůstala jen rozkoš, extáze, výbuch slasti, který ji odnesl kamsi do dalekého vesmíru!!Věděla, že křičí. Věděla, že ji Marco odpovídá, že se pod jejím tělem prohýbá, prudce proti ní doráží… Cítila jeho tryskající životodárnou šťávu, jak ji prudce proniká do těla… Horkou, žhavou… Pak už cítila jen krystalicky čistou rozkoš. Pomalu, vyčerpaně se složila na Marcovo rameno.
Všichni tři těžce oddychovali. Sofie ležela na Marcově horkém, zpoceném těle, políbila ho na slanou kůži jeho ramene a škádlivě mu počechrala vlasy. Marco se usmál a pohladil ji po zádech.
„Vy dvě čertice…“ zakroutil hlavou. „Tak tomu říkám rozptylování! Takhle mě vyčerpat…“
„Doufám, že si nemyslíš, že už jsme dnes v noci u konce?“ usmála se Sofie.
„Ty si piš, že ne, kočičko…“ odpověděl Marco. „Jen si trochu orazím a pak tě klidně zpracuju znovu…“
Sofie decentně přešla jeho primitivní chlapáctví a odpověděla: „To předpokládám kocourku. Ale mě už ne. Já už jsme docela dost ROZTPÝLENÁ…“ S těmi slovy se otočila k usmívající se Lauře…

* * *
Druhý den se probudili až někdy kolem jedenácté. Divoká noc skončila až jejich naprostým vyčerpáním někdy kolem čtvrté ráno, když už se venku připravovalo svítání. Dívky se s Marcem rozloučili s tím, že si zavolají, i když všem třem bylo jasné, že tahle noc mělo být to jediné, co je mělo spojit. Svůj účel rozhodně splnila: Sofie se cítila uvolněná a rozhodně zapomněla na starosti s prací.
Den proběhl, jako kterýkoliv jiný ve slunném, bezstarostném Portugalsku. Největší vedra strávili dívky ve stínu domku, Sofie četbou a Laura přepínáním televizních kanálů, ke kterým chroupala mandarinky. Později, když horko polevilo, se stejně jako tisíce jiných turistů vydaly na pláž. Koupaly se, plavaly, opalovaly a se smíchem a s dívčím chichotáním hodnotily okolní muže. V podvečer se šly projít do zeleného, kvetoucího městečka plného zahrad a starobylé kamenné architektury, ve kterém se, mimo hlavní turistickou oblast, plnou kaváren,obchodů a diskoték, jakoby zastavil čas. Nakupovaly ovoce a zeleninu, fotily starobylé stavby, se smíchem odpovídali na pozdravy místních, nejčastěji mužů. Obě se nechaly vyfotit s jedním starším, usměvavým chlapíkem, co projel ulicí na oslu. Dovolil jim, aby se na to tiché, klidné zvíře střídavě posadily a když odcházely, dlouho jim mával.
Slunce se už pomalu klonilo k západu, když se uvolněná a klidná Sofie vydala sama, jen v dvojdílných plavkách, na procházku po pláži. Šla daleko, pryč od slunečníky posetých pláží před luxusními hotely, pryč od městečka a od lidí. Až tam, kde se pláž kroutila v mírných zátočinách, oddělených skalami.
Bylo tu ticho a klid. Moře uprostřed odlive jen tiše šumělo, jako unavené, zkrocené zvíře. Slunce, visící pár centimetrů nad mořem, stále ještě hřálo, ale příjemně a měkce, bez toho denního spalujícího žáru a barvilo písek, skály i kmeny nízkých borovic do ruda. Sofie si sundala sandály, vzala je do ruky a bosa pokračovala po mokrém, zpevněném písku, těsně na hranici odlivu. V pláži za ní zůstávaly drobné, bledé otisky.
Samota ji přivedla k přemýšlení. Vrátila se k tomu, co trápilo, k autenticitě její tvorby. Přece musel existovat způsob, jak čtenáři zprostředkovat zážitek z milování. Ale jak? Kde najít slova? Laura jednou řekla, že pocti orgasmu je nepopsatelný, že se musí pouze prožít. Ale je to opravdu tak? Jestli ano, tak je její psaní zbytečné, protože jediné, o co jí jde, je zprostředkovat vášeň, rozkoš, něhu… Ano, něhu, mazlení, romantické hraní, to čím každý sex začíná. U toho je třeba začít. Aby čtenář cítil, že je autorkou hlazen, že ho autorka konejší, laská..
Došla do hluboké zátoky, malý kousek pláže skrytý a obklopený skalami. Borovicemi porostlé skály vytvářely romantické, stinné zákoutí. Slunce se již dotýkalo mořské hladiny a barvilo ji do zlatoruda. V tuto dobu zde nebyla ani noha.
Líbilo se jí tady. Svlékla si horní díl plavek, pak si stáhla i ten dolní. Rozpustila si vlasy, které ji zahalily ramena, záda a částečně i ňadra jako hebký plášť. Nahá udělal několik kroků po suchém písku. Cítila se úplně svobodná, čistá, zbavená všech civilizačních kazů.Přirozená. Jen stromy, slunce, písek, příroda…
Přešla k nejbližší skále, pohladila její hrubý povrch. Opřela se o ni, zavřela oči a vystavila svou tvář zapadajícímu slunci. Bylo tak příjemné cítit prohřátý kámen na nahém těle.
Možná, přemýšlela, možná vůbec nejde o erotiku. Možná je nutné dokonale vytvořit všechno kolem. Vytvořit lidské, živé, plastické charaktery, žádné ploché figurky z dívčí literatury, ani nadržené bejky a samice z pornografie, ale takové ve kterých se čtenář pozná, najde se v nich. Na ně pak možná půjde nabalit jakýkoliv erotický příběh, protože pokud se čtenář ztotožní s postavami, tak si snadno řekne: to bych mohl prožít taky.
Ale bude to stačit? Pocítí pak čtenář skutečnou vášeň? Skutečnou radost z milování?
Zvedla se a prošla se po pláži. Usedla do písku na své přeložené plavky, pokrčila nohy a zapřela se patami. Cítila, jak se ji chodidla boří do písku, jak se ji prohřátý, teplý písek sype mezi prsty.
Možná je jazyk opravdu příliš chudý na to, aby vyjádřil tak silné, intenzivní pocity. Přitáhla si kolena k hrudi, objala si je rukama a bezradně si na ně položila hlavu. Vlasy ji přikryly záda, ramena, ruce a lýtka.
Náhle zafoukal vítr, nepříjemný a studený, až se Sofie otřásla. Zvedla hlavu a pozorovala, jak sebou proud větru nese písek z pláže a nese jej nad moře. Tam, jakoby pár metrů od břehu narazil do mořské brízy stočil se do víru. Písek se smísil s vírem vzedmutou mořskou vodou. Sofie seděla bez hnutí a fascinovaně ten podivuhodný jev pozorovala. Pak se za jejími zády začaly sypat kameny. Když se otočila, viděla, že padají jeden po druhém ze skal a jak křísají o sebe, vylétají jiskry. Jedna z nich vylétla vysoko – vpadla přímo do roztančeného víru.
Jakoby na to vír čekal, začal se točit rychleji a přitom měnit barvu, jakoby se v něm vzduch, voda, země a oheň rozpustili a vzniklo…
Sofie překvapením vstala. To, co bylo větrným vírem, se ji před očima zpevňovalo a získávalo obrys…
…lidského těla! Užasle sledovala, jak se z písku formují štíhlé, svalnaté nohy, přecházejí v nahá bedra, jak se voda mění v mohutný hrudník a svalnaté paže, jak se z té podivuhodné směsi vytvářejí široká ramena a hlava s dlouhými zlatými vlasy… a nakonec …cosi se zhmotňovalo za zády té postavy… Sofie vykřikla úžasem… za zády se roztáhla široká, bílá křídla! Před Sofií stál, po kolena ve vlnách, nadpozemsky krásný, mladý, zlatovlasý muž s křídly. Úplně nahý.
Sofie se nedokázala ani pohnout. Poprvé v životě byla svědkem zázraku, zázraku, na jaké celý život nevěřila a to, co se stalo, ji natolik ohromilo, že nebyla schopna vydat hlásku. Úžas, překvapení, nevěřícnost, strach, okouzlení, to vše v ní zmateně kroužilo.
Okouzlení, ano. Protože ten muž s křídly byl okouzlující. Byl dokonalý. Byl… božský.
„Copak je, Sofie?“ zeptal se muž. Mluvil hluboký, sametovým hlasem, který ji jakoby celou obklopoval. Cítila, že ten hlas svou barvou, či frekvencí, nachází v jejím mozku centrum příjemných pocitů a rozehrává ho jako struny harfy. Pocítila něhu, lásku, lehkost, příjemné, sladké odevzdání.
„Slyšel jsem tvé myšlenky,“ pokračoval muž. „Vím, že tvé úmysly jsou čisté. Ty si uvědomuješ, jak málo lidí najde pravou lásku. Jak málokdo pozná protějšek svých snů. Víš, jak málo je na světě skutečné rozkoše, vášně, skutečného hlubokého milování. Víš, že jejich místo zabírá v lidských hlavách a srdcích pornografie, polozdařilé vztahy, udržované z rozumu se skřípěním zubů, rychlý sex v průchodech, ve špíně ulic vašich měst. Vím, že chceš darovat lidem Lásku… prostřednictvím svých knih. Proto ti pomohu.“
Zatímco co mluvil, postoupil o několik kroků k ní. Byla jím úplně uchvácena, jeho krásnou postavou, dlouhými vlasy, opojným hlasem a hlavně zářivým , jasným světlem jeho očí. Vytvořil kolem nich kruh, ve kterém existovali jen oni dva. Okolní svět byl zapomenut.
„Dám ti dar, Sofie,“ pokračoval muž. „Dar, který ti umožní sdělovat nesdělitelné. Dar, který ti dá moc a sílu nad lidskými city. Dar, který z tebe udělá Paní rozkoše.“
„Kdo jsi?“ zeptala se dívka.
„Ty to nevíš?“ odpověděl.
Věděla to. Další slova byla zbytečná.
Udělali těch několik kroků, které jim k sobě ještě zbývaly. Jejich ruce se dotkly, letmo, konečky prstů… Sofie vydechla blahem. Jeho dotyk byl jako proud teplé vody na promrzlé kůži. Žádný člověk nemohl vyvolat takový pocit jedním dotekem.
Byly jako Adam a Eva – jen oni dva a nespoutaná příroda kolem. Položila mu paže na jeho široká ramena, objala ho kolem krku. Ucítila mohutné obětí jeho paží, její úzký pak se v nich přímo ztrácel. Stoupla si na špičky, celá se vypnula, aby k němu byla blíž. Přitom se jejich těla k sobě přitiskla. Ucítila dotek hedvábné kůže, každý záhyb, každý centimetr. Byl to pocit hlubokého, tichého blaha, byl jako okamžitá úleva po velké bolesti, jako když trudné myšlenky v mžiku zmizí a zanechají mysl čistou a lehkou.
A pak ji políbil. Sofii se zatočila hlava. Jeho jazyk pomalu, hebce klouzal po jejích rtech, něžně prozkoumal její zoubky, prorazil je a začal hladit její patro. Zavřela oči a viděla tisíce barev. Byla tak ohromená nádherou toho polibku, že mu v první chvíli nedokázala ani odpovídat. Ale když konečně vyslala svůj jazýček vstříc jeho a oni se poprvé zkoumavě, hravě otřeli jeden o druhého, z té škály slastných sladkých chutí se ji udělalo mdlo. Slabě zavrněla, zavzlykala úžasem již při prvních dotycích, při prvním polibku! To se jí ještě nikdy nestalo.
Rukama zajela do jeho vlasů, přitiskla si jeho tvář ke své, třela se svým tělem o jeho. Vyvolávalo to fantastické pocity! Hladil ji po zádech, po zadečku, na stehnech, ve vlasech…. Jakoby ji po tělem vrnělo tisíce slabých elektrických jiskřiček. Líbal ji hluboko v ústech, hrál si s jejím jazykem a přijímal její výpady s vášní a radostí.
Dotýkala se dlaněmi a prsty jeho mohutné hrudi, širokých ramen a pevného břicha. Líbila se ji měkkost a hedvábnost jeho kůže, jezdila po ní pomalu, vychutnávala si její dotek a přitom se mu dívala do očí. Dotkla se jeho křídel, pokrytých jemným peřím, jakoby stále nemohla uvěřit tomu, že existují. Pozoroval ji těmi hlubokýma, tmavomodrýma očima, ve kterých se skrývala sametová modř jasné letní noci i se stříbrným jiskřením hvězd. Díval se na ni soustředě a vážně, jakoby si chtěl zapamatovat každý rys ve tváři, každý záhyb jejich vlasů, smaragdový lesk jejich očí.
Pak ji náhle vzal prudce do náručí. Objala ho kolem krku a schovala svou tvář do jeho ramena. Byla proti němu tak drobná útlá, že v jeho náručí vypadala jako dítě, jako panenka. Pomalu a něžně ji pokládal do písku.
Sofie měla pocit že padá, že se svět, země někam propadla. A náhle zjistila, že leží na lůžku z jemného plážového písku a On, její milenec klečí nad ní, křídla roztažená, pohled soustředěný a mužství ztopořené. Vzal do rukou její nožku, jemně a s úctou, jakoby to byl vzácný, křehký květ orchideje a zvedl si ji k ústům. Když se jeho rty dotkly jejich prstíku, Sofie zavřela oči, aby si mohla znovu vychutnat to elektrické jiskření, ten barevný zázrak. Postupoval pomalinku, trpělivě, jakoby to mělo trvat věčně, jakoby čas neexistoval. Místečko po místečku laskal její tělo, hebkými, jako dotyk motýlích křídel lehkými polibky se dotýkal jejího nártíků, jejích kotníčky, jako něžný dobyvatel objevoval nová citlivá místa na jejím lýtku. Sofie nekřičela, ani nesténala. Tohle nebyla jen tělesná, živočišná rozkoš, tohle bylo zosobnění láskyplného doteku a Sofie cítila jen hluboké,všeovládající vnitřní blaho. Jakoby v jejím nitru hořel mírný hřejivý oheň, oheň bezpečí, něhy, péče a jen velmi pomalu se rozhoříval. Ty nádherné barvy pod jejími víčky plnily její obrazotvornost, elektrické jiskření hebce, něžně dráždilo. S nezmenšujícíse něhou laskal její koleno, a když se pomalinku, po nekonečně dlouhém okamžiku, spustil na rty na její stehno, poprvé přidal jazyk. Sofie se zachvěla. Barev přibylo Lehký, vznášivý pocit rostl. Ještě stále však nepoužíval jazyk stále, laskal ji hlavně rty a jen občas vysunul špičku jazyka, aby polaskal náhodně vybrané místečko. Dráždilo ji to. Slabě zasténala, spíš zakňourala, chtěla, aby ji tím něžným, vlhkým, hebkým jazykem lásky laskal pořád, chtěla co nejvíc vychutnat ty intenzivnější pocity. On však, jako by to tušil, nějak nespěchal s lízáním, když polibky zasypával sametovou kůži vnitřní strany jejího stehna. Postupně ji roztahoval nohy, blížil se k jejímu nejcitlivějšímu místu. Už jen pár centimetrů, už jen kousíček… srdce se rozbušilo, tep se rozběhl rychleji, oheň se rozhořel silněji. A pak, když byl skoro na správném místě… ho opustil. Sofie zavzlykala podrážděním, ale neměla čas cokoliv udělat, protože její milenec vzal do rukou druhou nožku a zacházel s ní stejně jako s tou první. Až na to, že teď nešetřil doteky svého jazyka. Teď už ho používal skoro neustále. Bral do úst její prstíky, jazykem laskal kotníčky, pokračoval výš a výš…
Sofie se potichu kroutila v rytmu jeho laskání, oči zavřené, dech hluboký, hlasitý. Oheň se rozhoříval pomalu, ale jistě. Byl to takový příval něhy, taková láskyplnost, že se cítila jako bohyně. Jakoby ležela nahá na oltáři a její milenec ji uctíval. Nikdy se tak necítila s žádným člověkem.
Nepřekvapilo ji, když minul při svém laskání minul její mušličku. Toužila, aby se jí tam dotknul, ale současně nechtěla. Ještě ne. Chtěla se nechat mučit jeho něhou, trápit se touhou. Lehkými polibky pokryl její bedra, dotýkal se jemnými rty jejího ohanbí, tak blízko, tak blízko a přitom tak daleko. Zhluboka vzdychla a prohnula se slastí. Jeho cesta po jejím těle vedla výš. Líbal ji trpělivě, místečko po místečku její bříško, jazyk na něm zanechával vlhké stopy. Jeho ruce ji hladily po stehnech. Bylo to tolik podnětů, že se musela kousnout do rtů. Přes její zuby se vydral hlasitý vzdech. Měla pocit, že ta tichá, nádherná rozkoš musí brzy přetéct, že musí vypěnit jako protřepané víno. Nevěděla co se pak stane, ale toužila po tom. Chtěla to, ale zároveň měla strach, že to potom skončí, že její senzory pak již nebudou schopny nic vnímat.
Byl rozhodnutý trápit ji až dokonce. Když líbal její prsa, dotýkal se jí po celé ploše, ale bradavek se nedotknul. Pouze je oblíbal kolem dokola, těsně u nich. Oheň byl vřelejší a teplejší, barvy, svrbění, jiskření… Sofie už musela slabě vzdychat. Vysunul jazyk a přejížděl ji po hrudi, po klíční kosti, n ramena… Sofie zaklonila hlavu a On ji líbal a laskal na krku, přejížděl jazykem od brady až k jamce mezi klíčními kostmi. Objímala ho rukama, čechrala mu Jeho zlaté vlasy, kroužila mu nehty po zádech … Políbil ji na ústa. Kmitala jazykem kolem jeho, tiskla své hebké rty na jeho, náruživě a vášnivě. Měla pocit, že se vznáší, že mizí kamsi do nebe, do ráje, do stavu věčného blaha.
„Vem si mě!“ zašeptala.
Když vzal do úst hrot jejího levého ňadra, bylo to jako napití se ledové pramenité vody po mnoha dnech na žhavé poušti. Ovládla ji ohromná, sladká, bolestivá extáze… Barvy pod jejími víčky vybuchly v ohňostroj. Oheň se rozhořel, prudce a náhle… Vše se spojilo ve jeden ohromný slastný pocit, který ji úplně ovládnul a donutil poprvé zasténat opravdu nahlas. Zatínala Mu nehty do zad, kroutila se, prohýbala pánev a pohybovala jí směrem k němu, střídavě zvedala nohu a dotýkala se jeho stehna, kolena beder… Vysunul jazyk a pomalinku ji kroužil kolem bradavky, jen postupně zrychloval. Vzal její rozinku mezi rty a mnul ji jazykem… To přece není možné…! Copak může někde ve vesmíru, někde v universu existovat taková rozkoš?!
Líbal ji na bradavky nekonečně dlouho. Celou tu dobu se Sofie pohupovala na vlnách na okraji vyvrcholení. Vždycky, když už se přiblížila k cíli, nějakým zvláštním způsobem změnil intenzitu svého laskání tak, že začal pouze jemně, konejšivě hladit. Nedokázala si to vysvětlit, jak to může dělat. Bylo v tom něco magického.
Náhle ucítila, jak se přesunuje mezi její stehna. Ne, proboha! To ne! Jestli se mě dotkne tam dole, takovým způsobem, tak se zblázním! Zešílím! Takovou rozkoš nepůjde vydržet se zdravým rozumem! To přece ne..
AAAAAH! Vybuchla, rozervala se, explodovala! Ne, ona se nezblázní! Ona umře! Zahyne slastí! Kroužil jazykem kolem jejího Venušina pahorku a ona pomalu, ale jistě slastně umírala. Tohle byla
Nirvána! Byl to věčný vrchol. Věčný orgasmus! Křičela ho do vesmíru a hladila jeho boky a ramena nohou. Rukama ho tiskla do svého klína. Jazykem ji něžně, lehce jezdil po závojíčcích, střídavě rejdil po jejím knoflíčku lásky. Křičela a křičela! Když už si myslela, že to opravdu nevydrží, přestal a zvednul se.
Prudce a rychle oddechovala. Reálný svět se vracel, ale ona nechtěla aby se vrátil. Chtěla zůstat v tom Jeho. Tak intenzivně ho chtěla! Pozoroval ji svým tmavomodrým zrakem, Jeho oči ji přímo rentgenovali. Bílá křídla Ho zdobila jako andělský bílý plášť. Vzal do rukou její hladké nohy a opřel si je o ramena. Kleknul si k ní a položil své mužství k ústí její mušličky.
Zachvěla se napětím,nervozitou, očekáváním a nedočkavostí. Jestli ji dokázal způsobit něco takového pouhými doteky, co teprve teď. Má šanci to vydržet? Ale to bylo jedno!
„Miluj mě!“ zašeptala.
Pohladil ji lýtka, zhoupnul se v bocích a jediných tahem do ní vstoupil.
Sofie se octnula v jiné dimenzi. Ve čtvrtém rozměru. Bylo to náhlý přechod, bez jakéhokoliv postupného stoupání. Prostě tam najednou byla. Z následujících okamžiků si pak nikdy nedokázala vybavit mnoho. Snad křičela. Snad ji pomalu, jemně prostupoval a postupně zrychloval. Snad ji líbal na lýtka a na nohy. Snad ji držel za ruce, opřené na loktech. Nevěděla, opravdu nevěděla jistě. Jediné, co si pamatovala byla ohromná, vše pohlcující, pulsující rozkoš, která ji trhala na malinké kousky, měnila ji v bezmocnou loutku, hračku v Jeho rukou. Snad tvrdě a prudce přirážel, jejich těla o sebe snad s pleskáním narážela. Snad instinktivně držela rytmus, přirážela proti němu stejně rychle. Křičela a křičela, kňourala, vzlykala, po tvářích ji stékaly slzy. Bylo to tak krásné, tak bolestné! Věčné utrpění! Věčná slast! Dotýkala se Absolutna.
Položil její nohy na zem a vyzvedl si ji k sobě. Pohyboval se v ní a líbal ji vášnivě na rty. Instinktivně obtočila nohy kolem jeho těla. Zpoza sladké mlhy cítila, že s ní vstává. Nebo to byl pouze sen? Držel ji svýma pevnýma rukama, jakoby byla jen hadrovou panenkou? Miloval ji ve stoje? Roztáhl svá bílá křídla? A… vzlétl?
Opravdu se s ní vznášel v modrém prostoru oblohy? Opravdu ho obtáčela kolem těla? Opravdu křičela své štěstí do nebes? Nevěděla. Nebyla si jistá. Sen, realita, extáze, halucinogenní vidina, to vše splynulo v jedno. Co je vlastně realita a co sen? Kde končí možnosti našich smyslů a začínají vidiny? Dá se to vůbec říct? Sofie si od tohoto zážitku již nikdy nebyla jistá.
Chytil ji za zadeček a prudce ji přirážel na svůj nástroj lásky. Pak ji pevně sevřel a prudce, třepavě do ní pumpoval svou božskou šťávu! A ona ji z něj slastně, náruživě, zhýrale sála, jakoby to bylo to jediné, co v životě potřebovala, její jídlo, pití i vzduch, jakoby nikdy po ničem jiném netoužila.
Před tím se Absolutna jenom dotýkala a nyní byla v něm. Byla Jím zcela naplněná.
Nevěděla jak, ale na jednou byly zpět na pláži, v zátočině obklopené skalami a borovicemi. On klečel na zemi a jemně ji pokládal do písku. Jakoby ji ukládal do peřin.
„Teď máš v sobě část mě,“ řekl. „Teď můžeš využívat mou sílu…“
„Tvou sílu?“ řekla unaveně. Dívala se na něj skrz přivřená víčka. Slunce již zapadlo, ale ještě bylo světlo.
„Teď můžeš cítit takový cit, takovou slast a takovou rozkoš, o jaké se jiným lidem jenom zda. A můžeš ji také sdělovat ve svých knihách.“
„Jak?“ zeptala se.
„To poznáš sama,“ odpověděl. Rozepjal křídla a chystal se vzlétnout.
„Počkej!“ zavolala. „Potkám tě ještě někdy.“
Usmál se. „To, těžko.“
„Ale, ale… já to chci ještě prožít. Chci prožít tu nádheru, kterou jsme teď…“
Vzlétl, ale zůstal na místě pár metrů nad ní. „Hlupáčku,“ řekl. „To přece můžeš prožít i s někým jiným. To je přece podstata mého daru.“ Otočil se a odlétal…
„Ale s kým?“ volala za ním do modrého nebe. „S kým?“
„Hledej…!“ donesl k ní vítr jeho výkřik.
Ztěžka položila hlavu do písku. Ležela vyčerpaně, celá omámená a přemýšlela, jestli to nebyl pouze sen. Ale rozlámanost celého těla, tlak ve slabinách a v kloubech u stehen a hlavně její vlhká, svrbící mušlička dokazovali, že se stalo.
Na pobřeží Portugalska se zvolna snášel soumrak. Lehký, svěží, slaný vítr kroutil borovicemi, narážel do skal a čechral mořské vlny.
Dostala dar. A musí ho využít nejlíp, jak dokáže.