Jdi na obsah
Jdi na menu
Sonet 154
15. 8. 2011
Když jednou usnul sám bůh Lásky na chvíli,
po boku pochodeň, jež srdce zažíhala,
přiběhl po špičkách sbor nymf, jež slíbily
žít věčně v čistotě – a nejhezčí z nich vzala
do dívčích dlaní ty horoucí plameny,
jež celé armády srdcí už žárem zpily.
A tak byl generál touhy, snem zmámený,
potichu odzbrojen panenskou rukou víly.
Potom tu pochodeň vhodila do studny,
jež od těch plamenů Lásky vře bez ustání
a jako léčivé zřídlo po naše dny
pomáhá v nemocech: ale já, rab své paní,
u něho pochopil, že voda láskou vře,
láska však od vody nikterak nechladne.
Archiv
Kalendář
| << |
říjen / 2022 |
>> |
Statistiky
| Online: |
4 |
| Celkem: |
184218 |
| Měsíc: |
3290 |
| Den: |
139 |
